Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nová česká naděje nese jméno THE TRUTH IS OUT THERE. Tedy ne že by tato ostravská čtveřice byla za úplné nováčky, ale při vší úctě k předešlým jakkoliv solidním působištím jednotlivých muzikantů (CRASHPOINT a PIPI-DUPU) kápli hudebníci na to ořechové právě nyní. Je potěšující zjistit, že stran následování hudebních trendů už nejsme sto let za opicemi a propast mezi námi a západními zeměmi se v tvrděrockové sféře i díky albům, jako je toto, průběžně zmenšuje.
Důvodem je jednoznačně moderní (i módní) křížení žánrů, v tomto případě pak především toho hardcorového s elektronikou (resp. dubstepem) někde na pomezí THE DILLINGER ESCAPE PLAN, HORSE THE BAND a ENTER SHIKARI. Jistě, instrumentální úrovně borců z TDEP a jim podobných osoby odpovědné za tuto taškařici zřejmě jen tak nedosáhnou, avšak cit pro povedenou skladbu, výraznou melodii a hitové cítění jim nechybí. Debutové EP je tak díky své "délce" parádně natlakovanou záležitostí, která v podstatě ničím nezaostává za světem a hlavní otázkou tedy zůstává, zda model elektronicky laděného dusání spjatého s vypjatým corovým drcením a hitovými refrény nebude na dlouhohrajícím albu vyčerpán.
Zájemcům o poslech nabízí kapela možnost stáhnutí tohoto EP na http://ttiot.net/.
7,5 / 10
Indie rocková emařina plná vybrnkávaných smutných songů, které zní jak z doby, kdy emopatka a mrkváče byli posledním výkřikem teenage módy. Solidní a uvěřitelná porce pocitů i atmosféry, jen by to chtělo sem tam trochu víc dynamiky.
Ačkoli Ludva před lety udělil těmto žákům kapitána Kašpárka mrzkou trojku, časem jistě zmoudřel a dnes i on musí uznat, že tato kapela a) má bicí b) drhne velice obstojné bukanýrské retro, u nějž člověk rád hodí dřevěnou nohou. Vidíme se v Písku, vy psi!
Lehce gotický špinavý postpunk ze Záhřebu s výraznou dávkou retro-nostalgie. Podtrhuji slovo punk. Žádný papundekly z kláves a zadumané melancholie, co vás unudí k smrti, ale dost svižná uštěkaná hudba s řádným odpichem.
Velmi solidní porce technického death metalu od původně thrash metalového tělesa z Chicaga. Parádní poměr instrumentálního honimírismu, metalové dravosti a mnohovrstevnatých, někdy až lehce chaotických struktur.
I na svém šestém albu jdou emaři z LA po textových i hudebních strukturách, které odráží emocionální témata jako jsou panické ataky, sociální úzkost a zármutek. Nově vedle post-hardcorových ingrediencí přidávají více indie rocku a výraznější basové linky.
Už jsem dlouho nebyl z nějaké desky tak nadšený. Nehorázně nařezaný agresivní hardcorepunk s téměř nezkreslenou kytarou a vražednými prdel nakopávajícími tempy hraničícími s fastcore kategorií rychlosti.
Aj keď by sa mohlo zdať, že koncept báťuškovského pravoslávneho black metalu je v roku 2025 zúfalo vyčerpaný, PATRIARKH tu prinášajú viaceré svieže momenty pokukujúce po širšom publiku. Určite si to zaslúži viacero vypočutí.
